Vozy T3 (ev. č. 6102 – 6992) v jízdních vlastnostech, principu řízení a ovládání vozu až na malé odchylky jsou shodné s dřívějšími typy (T1 a T2) a jsou nejrozšířenějším dosud provozovaným typem, ze kterého byly odvozeny další typy, dále uváděné.

Vozy T3 jsou vybaveny poloautomatickým řízením, ovládání trakční i pomocné výzbroje je nepřímé pomocí stykačů. V provozu se používají samostatně nebo v soupravě. Souprava vozů má mnohočlenné řízení, ovládá se z předního stanoviště řidiče, nebo pomocného stanoviště zadního vozu. Vozy T3 nejsou v Praze určeny pro provoz s vlečnými vozy.

První prototyp ev. č. 6101 byl vyroben v roce 1960. Na podzim téhož roku byly v Praze zahájeny zkušební jízdy. V běžném provozu jezdil vůz od 21.8.1961 a na jaře 1962 byl po vážné nehodě s pivovarským nákladním vozem odstaven (od té doby nesl přezdívku „Ječmínek“). Oprava byla provedena až po zahájení sériové výroby tramvají T3 na podzim 1963, poté byl znovu zařazen do provozu. Z osobní dopravy byl vyřazen 1984 a sedm měsíců veden jako služební 5513 (pouze administrativně). V květnu 1985 byl vůz zlikvidován. Prototyp se od sériového provedení odlišoval provedením dveří z T1 a T2 (přední a zadní dveře 1300 mm, střední 1050 mm), zakrytovanou základnou pantografového sběrače, ochranným zařízením Svoboda – Jirgl – Charvát, atypickými sedadly a stanovištěm průvodčího, znakem Tatry na čele atd. Pro rozsáhlé pozdější změny na voze nebyl tehdy vybrán pro zachování.

Druhý prototyp (předsunutý vůz) ev. č. 6102 byl vyroben v roce 1962 a zařazen do provozu. Vyřazen byl v roce 1996, úsilím několika nadšenců byl vůz zachován a zrenovován do původního stavu a je využíván pro komerční jízdy a linku 91.

Vozy T3 se vyráběly až do roku 1976, kdy byla ukončena výroba tohoto provedení. Protože v té době byly v platnosti plány na zredukování pražské tramvajové sítě (rozvoj metra a autobusů), předpokládal se přesun přebytečných vozů do provozu v dalších městech a tím zbytečný nákup nových vozů. Po přehodnocení těchto plánů a odmítnutí nového typu T5 pro pražský provoz nastal nedostatek vozů T3.

Po neštěstí na Špejcharu 1981 a okamžitém odstavení vozů T1 bylo nutné vyjednat na ministerstvu vnitra a v Tatře nákup vyráběného typu T3SU, opět s odporovou regulací. Ten nahradit vozy T1 a postupně starší vozy T3. K vozu T5 byl v roce 1972 vyroben jeden prototyp ev. č. 8000. Dva roky byl zkoušen v Praze, technikům DP se však nelíbila samonosná skříň z poměrně tenkého plechu (po zkušenostech s provozem autobusu ŠM11 a jeho popraskáváním), a proto tento typ pro Prahu odmítli a raději přiobjednali poslední sérii T3. Jejich obavy se potvrdily v mosteckém provozu T5.

Poslední tři dodané série byly v letech 1977 – 1981 v DP modernizovány dosazením pulzní výzbroje TV1 na T3M. Na těchto vozech již byly z výroby odpojovač – uzemňovač 600 V.

V letech 1994 až 1998 byl v ústředních dílnách DP modernizován vůz T3 ev. č. 6329 na typ T3R ev. č. 8205 s GTO tyristory. V provozu byl od dubna 1999 a jeho výbava skýtala čalouněná sedadla, neklouzavou podlahovou krytinu, informační systém, rekuperaci, poloautomatické spřáhly, výkyvné dvoukřídlé dveře, elektrický pískovač, statický měnič, ochranu skluz / smyk atd.

V důsledku velké poruchovosti do pravidelného provozu mnoho let nezasahoval. V roce 2005 byl odstaven a o rok později sešrotován. Zachovala se přední část vozu jako pomníček před Opravnou tramvají.

 

Technické údaje

Celková délka vozidla: 15 104 mm
Výška vozidla: 3 060 mm
Šířka vozidla: 2 500 mm
Hmotnost vozidla: 16 960 kg
Maximální počet míst k sezení / stání: 24 / 138 osob

Provozovna Opravna tramvají
U Vozovny 590/6
108 00 Praha 10

opravnatramvaji@dpp.cz

logo